Protagonistka přemýšlí o její víře, že nemilost v jiných pramení spíše z osobních bojů než při vlastní špatnosti. Chápe, že ti, kteří jednají negativně často, mají hlubší problémy ovlivňující jejich chování. Tato perspektiva podporuje spíše pocit empatie než úsudek.
Obhajuje soucit s jednotlivci, kteří čelí obtížím, což naznačuje, že škoda by měla nahradit opovržení. Tento vhled ilustruje její chápání lidské přirozenosti a zdůrazňuje důležitost laskavosti v reakci na utrpení.