Postava v „The Sunday Filosophy Club“ zpočátku měla silnou víru, že jednotlivci by měli poskytovat pravdivé odpovědi a vyhnout se skrytí faktů, které by mohly změnit interpretace situace. Obhajovala komplexní pochopení pravdivosti a argumentovala za širokou povinnost zveřejňování komunikace. Po další reflexi se však její pohled posunul.
Zatímco si udržovala důležitost poctivosti, uznala, že povinnost plně zveřejnit informace platí pouze tehdy, pokud je pro takovou transparentnost přiměřené očekávání. V příležitostných dotazech, kde tazatel postrádá legitimní právo na informace, nemusí povinnost zveřejnit zveřejnění, což znamená nuanční porozumění etické komunikaci.