Je tyranem hodně v cestě špatnému romanopisci, který utváří jeho postavy podle své vlastní ideologie nebo touhy a nikdy jim nedovolí, aby se prostor stal sebou.
(She is a tyrant much in the way of a bad novelist, who shapes his characters according to his own ideology or desires and never allows them the space to become themselves.)
Ve své paměti Azar Nafisi kritizuje autoritativní postavy jejich porovnáním s neúčinnými romanopisci, kteří manipulují s jejich postavami, aby vyhovovali osobním ideologiím. Tato analogie zdůrazňuje, jak tito jednotlivci připravují ostatní o jejich autonomii a omezují jejich schopnost rozvíjet vlastní identitu a vyprávění. Pozorování Nafisi odráží širší komentář k dynamice moci v literatuře i společnosti.
Nafisi vykresluje tyrany jako podobný chudým vypravěčům a zdůrazňuje nesporující povahu přísné kontroly. Postavy, podobně jako jednotlivci ve společnosti, se daří, když dávají svobodu a prostor k prozkoumání jejich vlastní složitosti. Nakonec její poselství vyžaduje uznání osobní agentury a důležitost umožnění autentického rozvinutí příběhů i životů.