Nesnášela skutečnost, že její závoj, který byl pro ni symbolem vyděšeného vztahu k Bohu, se nyní stal nástrojem moci a proměnila ženy, které je nosily v politické známky a symboly.
(She resented the fact that her veil, which to her was a symbol of scared relationship to god, had now become an instrument of power, turning the women who wore them into political signs and symbols.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi vyjadřuje její nespokojenost s tím, jak její závoj, zpočátku reprezentaci jejího duchovního spojení s Bohem, byla přeměněna v nástroj politického vyjádření. Cítí, že podstata jejího vztahu s Božským byla zastíněna sociálními a politickými důsledky spojenými s nošením závoje v její společnosti.
Tento posun přeměňuje ženy na pouhé symboly v politickém kontextu a zbavuje osobní význam a posvátnost, kterou závoj kdysi držel pro Nafisi. Místo toho, aby byl soukromým znakem víry, nyní slouží k označení širších politických ideologií, což vede k pocitům rozhořčení mezi těmi, kteří si váží jeho původního významu.