Potopení invalidů na něj vyhodilo polibky z Windows. Zahradní obchodníci extaticky povzbuzovali z úzkých dveří svých obchodů. Tubas zblokoval. Tu a tam člověk padl a byl pošlapán k smrti.
(Sinking invalids blew kisses to him from windows. Aproned shopkeepers cheered ecstatically from the narrow doorways of their shops. Tubas crumped. Here and there a person fell and was trampled to death.)
V „Catch-22“ Josepha Hellera zobrazuje scéna chaotickou oslavu, kde vzrušení dosáhne horečky. Invalidy, kteří se nemohli aktivně účastnit, vyjadřují svou radost foukáním polibků, zatímco nadšené obchodníky fandí ze svých dveří a navzdory okolnímu nepokoji zdůrazňují komunální duch. Tato jubilantní atmosféra je přerušována zvuky Tubas, symbolizující slavnostní, ale chaotické prostředí. Avšak uprostřed hýření se oslava stane tmavší, když se projeví realita situace. Lidé se dostávají do vzrušení až do bodu nebezpečí, přičemž jednotlivci tragicky padají a jsou pošlapáni. Toto spojení radosti a násilí zdůrazňuje absurditu a nepředvídatelnost rozvíjejících se událostí, opakující se téma v Hellerově díle. Oslava, i když živá, také odhaluje křehkost života tváří v tvář chaosu.