Přímá linearita, kterou jsme přišli považovat za samozřejmost ve všem od fyziky po fikci, prostě neexistuje. Linearita je umělý způsob prohlížení světa. Skutečný život není řadou vzájemně propojených událostí, které se vyskytují jeden po druhém, jako jsou korálky natažené na náhrdelníku. Život je ve skutečnosti řadou setkání, ve kterých může jedna událost změnit ty, které následují zcela nepředvídatelným, dokonce ničivým způsobem. To je hluboká pravda o struktuře našeho vesmíru. Z nějakého důvodu však trváme na tom, abychom se chovali, jako by to nebyla pravda.
(Straight linearity, which we have come to take for granted in everything from physics to fiction, simply does not exist. Linearity is an artificial way of viewing the world. Real life isn't a series of interconnected events occurring one after another like beads strung on a necklace. Life is actually a series of encounters in which one event may change those that follow in a wholly unpredictable, even devastating way. That's a deep truth about the structure of our universe. But, for some reason, we insist behaving as if it were not true.)
Koncept přímé linearity je často považován za základní aspekt reality, což ovlivňuje různá pole, jako je fyzika a vyprávění. Tento pohled je však uměle konstruován a neodráží složitost skutečného života. Místo toho, aby se události považovaly za jednoduchou sekvenci, je život přesněji popsán jako řada setkání, kde jedna událost může nepředvídatelně změnit průběh následných událostí.
Toto porozumění odhaluje hlubokou pravdu o struktuře vesmíru. Navzdory chaotické povaze života máme sklon držet se víry v lineární progresi a s výhledem na nepředvídatelnost a propojení událostí. Toto myšlení, jak navrhuje Michael Crichton v „Jurassic Park“, může vést k významným důsledkům a zdůraznit potřebu rozpoznat složitou síť interakcí, které definují naše zkušenosti.