Švýcarsko se nějak stalo přímým slovem západní laxity: jakýkoli program nebo akce, která byla považována za islámský, byl vyčítán výsměšnou připomenutím, že Írán v žádném případě Švýcarsko.
(Switzerland had somehow become a bywordfor Western laxity: any program or action that was deemed un- Islamic was reproached with a mocking reminder that Iran was by no means Switzerland.)
V „Čtení Lolita v Teheránu: Memoár v knihách“, Azar Nafisi zdůrazňuje, jak Švýcarsko představuje standard západní přípustnosti. Spojení Íránu se Švýcarskem slouží jako kritika společenských omezení uložených v Íránu, zejména pokud jde o kulturní a osobní svobody. Odkaz naznačuje, že akce nebo programy považované v Íránu považované za nepřijatelné jsou často zamítnuty s připomenutím, že se nesrovnávají se západními normami, jak dokládají Švýcarsko.
Nafisiho vyprávění naznačuje touhu po svobodách spojených se západním životním stylem a zároveň upozorňuje na ostrý kontrast kulturních hodnot. Tato výsměch zdůrazňuje, jak omezení íránské společnosti stojí v ostré úlevě proti vnímané laxnosti Švýcarska, a tak ukazuje výzvy a složitost života v restriktivním režimu, kde jsou západní ideály obdivovány a odmítnuty.