V "Engleby" od Sebastiana Faulksa, protagonista odráží pocit štěstí, který zůstává nepolapitelný, což naznačuje vzdálenost mezi jeho zkušenostmi a skutečnou radostí. Uznává, že i když tuto touhu plně nerozumí, cítí její zdání, které ve svém každodenním životě popisuje jako spokojenost nebo pocit normálu. Toto uznání naznačuje probíhající vnitřní boj mezi aspirací a realitou.
Tento průzkum zdůrazňuje složitost lidských emocí, kde rutinní a známé pohodlí poskytují určitou stabilitu, přesto nesplní hlubší touhy. Zkušenost Engleby ilustruje jemné rozdíly mezi prchavým štěstím, spokojeností a touhou po něčem hlubším, zdůrazňují nuance osobní spokojenosti a snahou o smyslu v životě.