Citace z "Junky" Williama S. Burrougha zachycuje pocit existenciálního zoufalství a monotónnost komunikace ve zdánlivě lhostejném vesmíru. Konverzace jsou zobrazovány jako bezduché, podobné racholení kostek, což naznačuje náhodnost a nedostatek smyslu. Snímky lidských bytostí, které se rozpadly uprostřed kosmické absurdity, odráží hluboké odpojení od hlubších vztahů a zdůrazňují výrazné juxtapozice zkušeností bez jakéhokoli podstatného spojení.
6 Autorovo zobrazení života jako série náhodných událostí posiluje myšlenku, že význam je nepolapitelný a že lidské interakce ztratily jejich bohatost, což vedlo k celkovému pocitu chaosu a marnosti v umírajícím vesmíru.