V „Catch-22“ Josepha Hellera je zásadní dialog ilustruje, že skutečný nepřítel není definován národností nebo věrností, ale hrozbou pro něčí život. Yossarian zdůrazňuje absurditu války a naznačuje, že kdokoli, kdo vás ohrožuje, je nepřítelem, bez ohledu na to, zda jsou na nepřátelské straně. Tato perspektiva zpochybňuje tradiční představy o loajalitě a nepřátelství v chaosu konfliktu.
Tento sentiment podtrhuje vadnou povahu války, kde se libovolné linie mezi přítelem a nepřítelem rozpustí tváří v tvář přežití. Hellerova práce naznačuje, že sebezáchova je základní instinkt a vyzývá čtenáře, aby přehodnotil složitost morálky ve válce. Skutečný nepřítel nakonec nemusí být snadno identifikovatelný a může dokonce existovat v rámci vlastních řad.