Fakta v tomto příběhu jsou skutečná, protože každá paměť je vždy pravdivá, ale vynaložil jsem veškeré úsilí, abych chránil přátele a studenty, pokřtil je novými jmény a maskoval je možná i od sebe, změnil a zaměňoval aspekty jejich života, takže jejich tajemství jsou bezpečné.
(The facts in this story are true insofar as any memory is ever truthful, but I have made every effort to protect friends and students, baptizing them with new names and disguising them perhaps even from themselves, changing and interchanging facets of their lives so that their secrets are safe.)
V „Čtení Lolita v Teheránu“ Azar Nafisi sdílí své zkušenosti jako profesor literatury v Íránu, tkaní osobních anekdot s úvahami o síle literatury v represivních režimech. Zdůrazňuje význam vyprávění, paměti a vlastní výzvy, které vyjadřují pravdu, zejména uprostřed složitosti života v represivní společnosti. Nafisi používá literaturu jako čočku k prozkoumání bojů svých studentů a přátel a přizpůsobuje jejich identitu, aby chránila své soukromí a zároveň zdůraznila univerzální témata přítomná v dílech, které studují.
Citace ilustruje závazek Nafisiho zajistit identitu osob zapojených do jejího vyprávění a zároveň uznávat subjektivní povahu paměti. Znovuobjevením jmen a změnou podrobností se snaží udržet podstatu svých příběhů, aniž by odhalila jejich zranitelnosti. Tento přístup podtrhuje její víru v transformační sílu literatury, která umožňuje jednotlivcům najít útěchu a porozumění i tváří v tvář cenzuře a společenských omezeních a nabízí platformu pro osobní a kolektivní osvobození.