Nejobtížnější předměty mohou být vysvětleny nejpomalejšímu člověku, pokud o nich již nevytvořil žádnou představu; Nejjednodušší věc však nelze objasnit nejinteligentnějšímu člověku, pokud je pevně přesvědčen, že už ví, bezpochyby, co je před ním položeno. -Leo Tolstoy, 1897
(The most difficult subjects can be explained to the most slow-witted man if he has not formed any idea of them already; but the simplest thing cannot be made clear to the most intelligent man if he is firmly persuaded that he knows already, without a shadow of doubt, what is laid before him. -Leo Tolstoy, 1897)
V této pasáži Tolstoy zdůrazňuje důležitost otevřenosti v porozumění složitým subjektům. Tvrdí, že i ta nejnáročnější témata může být uchopena někým, kdo k nim přistupuje bez předsudků. To naznačuje, že nová perspektiva umožňuje lepší porozumění, protože mysl je nezatížena předchozí vírou nebo předpoklady.
Naopak, Tolstoy varuje, že bez ohledu na to, jak inteligentní může být jednotlivec, pokud jsou přesvědčeni o svém vlastním porozumění, budou se snažit naučit se něco nového. To ukazuje na kognitivní zaujatost, která může bránit osobnímu růstu a získávání znalostí. Je to výzva pro pokoru a ochotu přehodnotit to, co si myslíme, že víme, což je nezbytné pro skutečné porozumění a učení.