Příběh se soustředí na malou vlnu radostně pohybující se oceánem. Když si vlna užívá svůj čas, stává se úzkostí poté, co svědkem dalších vln narážejících na pobřeží, obávání se, že bude také čelit podobnému osudu. Vlna se obávala jeho blížícího se konce a vyjadřuje svůj strach na jinou vlnu poblíž.
Tato druhá vlna ujišťuje první a vysvětluje svou mylnou představu. Druhá vlna zdůrazňuje, že první není jen vlna určená k havárii, ale spíše nedílnou součástí oceánu. Tato realizace posune perspektivu a zdůrazňuje hlubší porozumění existenci a propojenosti v obrovském oceánu.