Násilí jazyka spočívá v jeho úsilí zachytit nevymahatelné, a proto je zničit, zabavit to, co musí zůstat nepolapitelné, aby jazyk fungoval jako živá věc.
(The violence of language consists in its effort to capture the ineffable and, hence, to destroy it, to seize hold of that which must remain elusive for language to operate as a living thing.)
Judith Butlerová ve své práci „vzrušující řeč: politika performativního“ zkoumá složitost jazyka a jeho vlastní omezení. Tvrdí, že jazyk si klade za cíl artikulovat zkušenosti a koncepty, které jsou často mimo přesný výraz. V tomto pronásledování však jazyk může neúmyslně potlačit samotnou podstatu, kterou se snaží zprostředkovat, protože se snaží zapouzdřit nevymahatelný.
Toto napětí zdůrazňuje paradox v rámci komunikace: čím více se pokoušíme definovat nebo popisovat hluboké myšlenky slovy, tím více riskujeme, že ztratíme jejich základní hodnotu a plynulost. Butler zdůrazňuje, že je třeba, aby jazyk byl dynamický, což naznačuje, že se daří, když uznává svá vlastní omezení a umožňuje, aby nezvládnutelný zůstal jen mimo dosah.