Autor odráží nostalgickou fázi během střední školy, když přijali osobnost „staré dámy“. Tato fáze zahrnovala nošení vyšívaných svetrů a kostýmních šperků, jakož i touhu vyzařovat moudrost spojenou s věkem. Zdůrazňuje touhu promítnout obraz zralosti a konečnosti v životních zkušenostech.
Tato zkušenost slouží jako vtipný komentář k délkám, které by člověk mohl zapůsobit na ostatní, zejména při hledání romantiky. Prostřednictvím této reflexe autor zachycuje podstatu mladistvého pošetilosti a touhu po spojení, která nakonec utváří identitu a zkušenosti člověka během formativních let.