Autor diskutuje o vlastní fyzické zranitelnosti, kterým čelí ženy, které pramení z jejich životně důležitých biologických rolí v reprodukci. Tato kapacita pro porod, ošetřovatelství a péče je často považována spíše za slabost než za sílu. Autor tvrdí, že místo toho, aby byly oslavovány za své životodárné schopnosti, byly ženy historicky zařazeny do podřízené role ve společnostech.
Tato nešťastná realita zdůrazňuje zásadní nespravedlnost v civilizaci, kde jsou základní příspěvky žen přehlíženy a dokonce penalizovány. Autor vidí tuto dynamiku jako významný skandál, který ukazuje na širší výzvy, kterým ženy čelí v celé historii a v současné společnosti.