Kurt Vonnegut Jr. odráží jeho touhu vrátit se do stavu mentální jasnosti a nevinnosti, podobně jako novorozence, uprostřed chaosu světa. Tato touha po jednodušší, méně zatěžované mysli zdůrazňuje složitosti a výzvy, kterým čelil po celý život. Zdůrazňuje téma rozčarování se společností a dopad poškozeného světa na psychiku člověka.
Jeho citát z „Snídaně šampionů“ zapouzdřuje hlubokou touhu po čistotě v myšlení a duchu, komunikuje hluboký smysl pro nostalgii a kritiku moderní zkušenosti. Vonnegutské psaní se často potýká s absurdity života a tento sentiment ilustruje boj o sladění vnitřního míru s vnějším zmatkem.