Ti, kteří jsou nám blízcí, když zemřou, rozdělují náš svět. Existuje svět živých, který jsme konečně, tak či onak, podlehnou, a pak je tu doména mrtvých, která, stejně jako imaginární přítel {nebo nepřítel} nebo tajná konkubína, neustále připomíná naši ztrátu. Co je to paměť, ale duch, který se skrývá v rozích mysli, přerušuje náš normální život, narušuje náš spánek, aby nám připomněl nějakou akutní bolest nebo potěšení, něco umlčeného nebo ignorovaného? Chybí nám nejen jejich přítomnost, nebo jak se k nám cítili, ale nakonec, jak nám dovolili cítit se o sobě nebo o sobě. {prolog}
(Those who are close to us, when they die, divide our world. There is the world of the living, which we finally, in one way or another, succumb to, and then there is the domain of the dead that, like an imaginary friend {or foe} or a secret concubine, constantly beckons, reminding us of our loss. What is memory but a ghost that lurks at the corners of the mind, interrupting our normal course of life, disrupting our sleep in order to remind us of some acute pain or pleasure, something silenced or ignored? We miss not only their presence, or how they felt about us, but ultimately how they allowed us to feel about ourselves or them. {prologue})
Citace odráží hluboký smysl pro ztrátu, když někdo z nás blíží, zemře. To naznačuje, že jejich smrt vytváří propast mezi říší žijící a říši mrtvých. Toto oddělení nás nechává zápasit s vzpomínkami, které se mohou cítit strašidelně, podobně jako ducha, který narušuje náš každodenní život a myšlenky a připomíná nám radost i smutek. Naše vzpomínky na blízké nejen nevyvolávají pocit touhy po jejich přítomnosti, ale také ovlivňují náš sebepojetí a emocionální stav.
Nabídka navíc zdůrazňuje, jak naše vzpomínky slouží jako neustálé připomínky emocionálních souvislostí, které jsme měli s těmi, kteří jsou pryč. Tyto vzpomínky zasahují do našeho míru, ať už evokují štěstí nebo bolest, ilustrují hluboký dopad, který mají zesnulý na naše životy. Nakonec jejich nepřítomnost nejen vytváří prázdnotu, ale také formuje způsob, jakým se vidíme sami, a zdůrazňuje složitou souhru mezi ztrátou a pamětí v naší existenci.