Tolkien chápe zvláštní nebezpečí, které představuje ctnost odříznuté od dobra. Znovu a znovu ukazuje své základní přesvědčení, že zlé kořisti na našich ctnostech mnohem více než naše neřesti. Naše velmi silné stránky a aktiva-ať už inteligence nebo statečnost, pečlivost nebo loajalita nebo krása, ale zejména spravedlnost-může nás zlikvidovat buď pro opovržení těch, kterým takové ctnosti postrádají, nebo jinak využívat naše dary pro naše vlastní sobecké cíle.
(Tolkien understands the odd danger posed by virtue cut off from the Good. Over and again, he demonstrates his fundamental conviction that evil preys upon our virtues far more than our vices. Our very strengths and assets-whether intelligence or bravery, diligence or loyalty or beauty, but especially righteousness-may dispose us either to scorn those who lack such virtues, or else to employ our gifts for our own selfish ends.)
Tolkien uznává jedinečná rizika, která přicházejí s držením ctností, které jsou odpojeny od morálního základu. Jeho díla často ilustrují hluboce zakořeněné přesvědčení, že zlo je nakloněno využívat naše ctnosti než naše nedostatky. Tato myšlenka se opakuje během jeho příběhů a ukazuje, jak rysy, jako je inteligence, statečnost a loajalita, mohou vést jednotlivce na scestí, když nejsou v souladu s vyšším morálním účelem.
Navíc Tolkienovy postavy často odhalují, jak mohou tyto dary místo toho, aby byly používány nezištně, vést k aroganci nebo zavádějícímu pocitu nadřazenosti nad ostatními. To naznačuje, že i ty nejobdivovanější vlastnosti, jako je spravedlnost, lze zkroutit, aby ospravedlnil sobecké motivy nebo opovrhoval těm, kteří jsou vnímáni jako méně ctnostné. Nakonec Tolkienovy poznatky slouží jako varovná připomínka potřeby ctností, která má být zakořeněna v dobrotě, aby se zabránilo morální korupci.