Neuvědomujeme si zvuk, který svět vydává – pokud se ovšem nezastaví. Když to pak začne, zní to jako orchestr.
(We do not realize the sound the world makes -- unless, of course, it comes to a stop. Then, when it starts, it sounds like an orchestra.)
Citace zdůrazňuje často přehlížený hluk na pozadí našeho každodenního života, což naznačuje, že si toho skutečně uvědomíme pouze tehdy, když existuje ticho nebo pauza. V tichých okamžicích se zvuky světa kolem nás spojí do symfonie, kterou obvykle považujeme za samozřejmost. Tato realizace zdůrazňuje význam našeho prostředí a to, jak formuje naše zkušenosti.
Práce Mitch Albom, „The Time Keeper“, podporuje odraz našeho vnímání času a zvuku. Toto povědomí nás může vést k ocenění bohatství života a složitých detailů, které můžeme ignorovat uprostřed našich zaneprázdněných rutin. Myšlenka, že i světské zvuky mohou vytvořit orchestr, naznačuje, že v každém okamžiku je krása a čeká na uznání, když zastavíme a posloucháme.