My ve starověkých zemích máme naši minulost-posedlí nad minulostí. Oni, Američané, mají sen: cítí nostalgii o příslibu budoucnosti.
(We in ancient countries have our past-we obsess over the past. They, the Americans, have a dream: they feel nostalgia about the promise of the future.)
Azar Nafisi ve své knize „Čtení Lolita v Teheránu“ přemýšlí o kontrastních pohledátech různých kultur ohledně jejich historie. Poukazuje na to, že lidé ve starověkých zemích mají tendenci se soustředit na svou minulost, často posedlí historickými událostmi a kulturními dědictvími. Tato zájem formuje jejich identitu a perspektivy a ukotvuje je do jejich historie.
Naproti tomu Nafisi zdůrazňuje americké myšlení, které je charakterizováno dopředným optimismem. Američané jsou popisováni jako pečující sen o budoucnosti, poháněni pocitem potenciálu a vizemi toho, co by mohlo být. Tato perspektiva podporuje pocit naděje a inovací a vytváří dynamický kontrast k nostalgii pro historii nalezenou ve starších civilizacích.