Bydleli jsme v kultuře, která popřela jakoukoli zásluhu na literárních dílech, považovali jsme je za důležité pouze tehdy, když se jedná o něčím zdánlivě naléhavějším ideologií. Byla to země, kde byla všechna gesta, dokonce i ta nejvíce soukromá, interpretována v politickém hledišti. Barvy mého šálu hlavy nebo kravaty mého otce byly symboly západní dekadence a imperialistických tendencí. Nenosili vousy, potřásli rukama se členy opačného pohlaví, tleskání nebo pískání na veřejných setkáních, byli rovněž považováni za západní, a proto dekadentní, součástí zápletky imperialisty, aby svrhli naši kulturu.
(We lived in a culture that denied any merit to literary works, considering them important only when they were handmaidens to something seemingly more urgent-namely ideology. This was a country where all gestures, even the most private, were interpreted in political terms. The colors of my head scarf or my father's tie were symbols of Western decadence and imperialist tendencies. Not wearing a beard, shaking hands with members of the opposite sex, clapping or whistling in public meetings, were likewise considered Western and therefore decadent, part of the plot by imperialists to bring down our culture.)
Autor odráží společnost, která odmítá hodnotu literárních děl a považuje je pouze za nástroje pro ideologické výrazy. V tomto prostředí jsou i nejvíce osobní volby zpolitizovány a každodenní činy mění v prohlášení o věrnost nebo vzpouru proti dominantním ideologiím. Význam symbolů, jako je oblečení a péče, se zvětšuje, protože jsou spojeny se západními vlivy považovanými za zkorumpované.
Tato atmosféra vytváří napětí mezi individuálním výrazem a politickou shodou, kde jsou jednoduché akce prozkoumány pro svou vnímanou věrnost místním nebo zahraničním ideálům. Zkušenost autora zdůrazňuje, jak může kulturní kontext potlačit osobní svobodu ve jménu ideologické čistoty, vykreslování umění a literatury jako sekundární k politickému diskurzu.