Mluvíme o faktech, ale fakta existují pouze částečně, pokud se neopakují a znovu vytvářejí emoce, myšlenky a pocity. Zdálo se mi, že jsme ve skutečnosti neexistovali, nebo existovali jen polovina, protože jsme si nemohli imaginativně uvědomit sebe a komunikovat světu, protože jsme použili díla představivosti, abychom sloužili jako ručníky nějakému politickému triku.
(We speak of facts, yet facts exist only partially to us if they are not repeated and re-created through emotions, thoughts and feelings. To me it seemed as if we had not really existed, or only half existed, because we could not imaginatively realize ourselves and communicate to the world, because we had used works of imagination to serve as handmaidens to some political ploy.)
V „Čtení Lolita v Teheránu Azar Nafisi zkoumá představu, že fakta mají skutečný význam pouze tehdy, když jsou doprovázeny emocemi, myšlenkami a pocity. Bez schopnosti hluboce zapojit do našeho okolí se tato fakta stávají pouhými stíny reality a postrádají skutečnou látku. NAFISI se odráží na odpojení, které lidé zažívají, když jsou jejich představivost potlačena, zejména v represivním politickém prostředí.
Navrhuje, že bez svobody plně se vyjádřit se naše existence cítí zmenšena. Tento kreativní výraz je nezbytný nejen pro osobní identitu, ale také smysluplné propojení se světem. Kniha kritizuje, jak politické agendy mohou potlačit představivost, což vede jednotlivce, aby se cítili jako pouhé pěšáky, spíše než plně realizovaní bytosti svými vlastními příběhy.