Úžasné bylo, že se jejich malé delikátní ruce dotýkaly, jejich opičí prsty se nakláněly k sobě. Bylo jasné, že to byl tento malý trvalý dotek, který jim umožnil spát. Dokud se dotýkali, mohli se pustit. Záviděl jsem jejich důvěru a jednoduchosti. Na nezávislosti nebyl žádný z lidských předstírání. Jasně se navzájem potřebovali, aby zažili mír. Jeden se vzbudil, ale nevzbudil se a druhý ve spánku se dotýkal prstů. Jak hluboce odměňování života dotyku.
(What was amazing was that their small delicate hands were touching, their monkey fingers leaning into each other. It was clear that it was this small sustained touch that allowed them to sleep. As long as they were touching, they could let go. I envied their trust and simplicity. There was none of the human pretense at independence. They clearly needed each other to experience peace. One stirred but didn't wake, and the other, in sleep, kept their fingers touching. How deeply rewarding the life of touch.)
V této pasáži autor odráží dojemné spojení mezi dvěma jedinci a pozoruje, jak jsou jejich jemné ruce propojeny. Tento jednoduchý kontakt mezi nimi je zobrazen jako zdroj pohodlí a míru, který jim umožňuje vzdát se spát. Jejich dotek symbolizuje hlubokou důvěru a spoléhání se na sebe, kontrastuje se složitostí lidské nezávislosti a předstírání. To naznačuje, že skutečný mír lze často nalézt v úzkých vztazích, kde existuje emoční podpora a důvěra.
Autor vyjadřuje pocit závisti vůči jejich nekomplikovanému pouto a zdůrazňuje hluboký dopad, který může mít dotek na blahobyt. Tento okamžik ilustruje myšlenku, že lidské bytosti jsou ze své podstaty sociální stvoření a často se navzájem potřebují k dosažení klidu. Obraz jedné osoby míchání bez probuzení a zároveň udržuje kontakt s druhou, slouží k zdůraznění hloubky jejich připojení a naplnění, které pochází z takových intimních interakcí.