Protagonista přemýšlí o znepokojivém zážitku, který se cítí nový a znepokojující, přestože je známý. Vzpomíná na předchozí případy izolace během významné události zvané Fusion, kde se lidé obvykle spojují s technologií a sdílejí emoce. Tentokrát však čelí nepohodlí čelit svým pocitům a realizacím samotným.
Tento okamžik ho vyzve, aby zpochybnil zdroj jeho neklidu, když se potýká s prohlubujícím se smyslem pro samotu. Jeho vnitřní dialog odhaluje boj mezi minulostí a přítomností a zdůrazňuje dopad osamělosti na jeho psychiku. Zkušenost ho nutí uznat jeho zranitelnost způsobem, který předtím nebyl, což znamená významný posun v jeho chápání spojení a izolace.