V knize „lidské svobody“ od Epictetus autor zpochybňuje důvody naší touhy číst. Ptá se, zda čteme jen pro zábavu, nebo abychom zapůsobili na ostatní s našimi znalostmi, což naznačuje, že tyto motivy jsou mělké a nenaplněné. Místo toho předpokládá, že skutečným účelem čtení by mělo být kultivace pocitu míru v nás.
Epictetus zdůrazňuje, že pokud čtení nepřispívá k našemu vnitřnímu klidu, nakonec má malou hodnotu. Jeho perspektiva povzbuzuje čtenáře, aby hledali literaturu, která podporuje osobní růst a vyrovnanost, což zdůrazňuje důležitost zapojení do textů, které spíše zvyšují naši pohodu, než pouze sloužit povrchním zájmům.