V „Catch-22“ Josepha Hellera vyjadřuje postava během konverzace frustrace a zpochybňuje, proč nejsou potrestány nebo pokarhané. Tento okamžik zdůrazňuje hlubší téma zanedbávání a rozptýlení, protože dotazovaná osoba cítí pocit touhy po pozornosti nebo uznání.
Hellerův vyprávění mísí absurditu s vážnými podtóny, ilustruje, jak chaos a větší události, jako je přehlídka, zastíní osobní stížnosti a emocionální potřeby. Tato výměna odráží širší konflikty, kterým čelí postavy, zachycené mezi jejich touhami za spojení a ohromné okolnosti kolem nich.