Proč je to, že v románech se zprávou jsou darebáci tak sníženi, že je to, jako by k nám přišli s nápisem na čele a říkali: Dejte si pozor, jsem monstrum? Neříká Korán, že Satan je svůdce, pokušitel se zákeřným úsměvem?
(Why is it that in novels with a message, the villains are so reduced that it is as if they come to us with a sign on their forehead saying: Beware, I am a monster? Doesn't the Koran state that Satan is a seducer, a tempter with an insidious smile?)
V románech, které nesou morální lekci, se antagonisté často zdají příliš zjednodušující, téměř karikaturní. Jsou vylíčeni tak jasně jako darebáci, že se cítí, jako by nesou štítek, který oznamuje jejich škodlivý záměr. Toto snížení složitosti podkopává tmavší a jemnější aspekty lidské povahy, což vede k nedostatku hloubky při zkoumání zla.
Azar Nafisi přemýšlí o zobrazení zlého v literatuře tím, že odkazuje na koránovo zobrazení Satana jako okouzlujícího, klamného postavy spíše než přímého monstra. Tento vhled naznačuje, že skutečná zlovolnost je často skrytá za fasádou, což nás nutí konfrontovat jemnější a zákeřnější povahu protiprávního jednání, než aby se spoléhal na zjednodušující charakterizace.