Yossarian se divil, že děti mohou trpět takovou barbarskou obětí, aniž by došlo k nejmenším náznaku strachu nebo bolesti. Považoval za samozřejmé, že se předložili tak stoicky. Pokud ne, zdůvodnil, že zvyk by určitě zemřel, protože pociťoval žádnou touhu po bohatství nebo nesmrtelnosti tak skvělý, že by přežil zármutek dětí.
(Yossarian marveled that children could suffer such barbaric sacrifice without evincing the slightest hint of fear or pain. He took for granted that they did submit so stoically. If not, he reasoned, the custom would certainly have died, for no craving for wealth or immortality could be so great, he felt, as to subsist on the sorrow of children.)
V "Catch-22", Yossarian přemýšlí o rušivé realitě, které čelí děti, které vydrží významné útrapy, aniž by projevovaly strach nebo bolest. Je zasažen jejich schopností přijímat tyto tvrdé zkušenosti s pozoruhodným stoicismem, což naznačuje, že taková odolnost je vlastní jejich povaze. Toto pozorování ho vede k zpochybnění zvyků a tradic, které umožňují takové utrpení.
Yossarian dochází k závěru, že pokud by děti skutečně projevily své úzkost, společnost by se pravděpodobně změnila, aby zastavila krutost. Věří, že žádná touha po bohatství nebo odkazu by nemohla ospravedlnit prosperující utrpení nevinných, což naznačuje, že lidská empatie by měla zvítězit nad vlastním zájmem. Tento vhled zdůrazňuje morální složitosti v vyprávění a upozorňuje na hodnotu soucitu tváří v tvář společenským normám.