V „Catch-22“ zažívá Yossarian hluboký smutek pro chudého jednotlivce a pociťuje ohromující nutkání násilně vyrazit proti tváři, která symbolizuje hlubší společenské problémy. Tato intenzivní emoce odráží nejen osobní frustrace, ale také kolektivní empatii pro utrpení mnoha, zejména chudých dětí v Itálii.
Tato reakce ukazuje Yossarianovo akutní povědomí o drsné realitě kolem něj a jeho boj o sladění jeho emocí s nespravedlnostmi, kterým svědčí. Jeho touha eliminovat reprezentaci takové bolesti naznačuje komplexní souhru mezi empatií a bezmocností tváří v tvář systémové chudobě.