Starali jste se o své dítě, bez ohledu na to, kdo to otcoval, a bez ohledu na to, jak moc byste je mohli nenávidět hluboko uvnitř. Dítě tam bylo po celou dobu vašeho života a pokud jste měli opravdu štěstí, pohřbili vás a ne naopak. Matka by dala své vlastní srdce, aby zajistila, že dítě, které vytvořila, bude žít, bude to radost. By byl milován.
(You looked after your child, no matter who had fathered it, and no matter how much you might hate them deep down inside. A child was there for the duration of your life and, if you were really lucky, they buried you, and not vice versa. A mother would give her own heart to ensure the child she had created would live on, would be happy to do so. Would be loved.)
V „tvářích“ Martiny Cole se vyprávění ponoří do hlubokého pouta mezi matkou a jejím dítětem a zdůrazňuje, že bezpodmínečná láska matky přetrvává i přes jakoukoli nepřátelství vůči otci dítěte. Toto spojení podtrhuje myšlenku, že matka upřednostňuje blaho svého dítěte bez ohledu na osobní pocity a zdůrazňuje vrozenou povinnost vychovávat a chránit. Vztah je nakonec charakterizován celoživotní oddaností, protože se investuje do nadějí a budoucnosti svého potomka.
Pasáž odráží trvalou povahu lásky matky, což naznačuje, že přítomnost dítěte je trvalý odkaz, který sahá až do konce života. Matka ztělesňuje nezištnost potřebnou k zajištění štěstí a přežití jejího dítěte, což v podstatě dává vše pro tento jedinečný účel. Tento hluboký emocionální závazek ilustruje, jak může odhodlání matky utvářet život dítěte a vytváří pouto, které vydrží nad její vlastní existenci.