Čas před Flandry a Osvětim ukázal, že vzhledem k prostředkům k zabíjení a příležitosti je použít je druh, který nebyl zdaleka vrcholem ve stvoření, ve skutečnosti na stupnici nižší než všichni ostatní v jeho rodu nebo rodině.
(A time before Flanders and Auschwitz had shown that, given the means of killing and the opportunity to use them, the species, far from being a pinnacle in creation, was actually lower on the scale than all others in its genus or family.)
Ve své knize „Kde moje srdce porazilo“, Sebastian Faulks odráží schopnost lidstva násilí, což naznačuje, že historické události jako Flanders a Osvětim odhalují temnější stránku lidské přirozenosti. Zemstí, že když dostanou prostředky k zabití, mohou lidé vykazovat brutalitu, která je v morálním ohledu umístí nižší než jiné druhy. Tato perspektiva zpochybňuje pojem lidstva jako nejvyšší formu života, místo toho zdůrazňuje schopnost krutosti, která existuje v lidském duchu.
Faulksova pozorování nutí čtenáře, aby znovu zvážili důsledky lidského chování v celé historii. Citace zdůrazňuje, že navzdory našim pokročilým schopnostem a úspěchům může lidstvo někdy ustoupit k násilným instinktům a odhalit znepokojující pravdu o našem potenciálu nelidskosti. Takové úvahy slouží jako připomínka důležitosti porozumění a konfrontaci s našimi temnějšími impulsy, jak se vyvíjet jako druh.