A myslím, že odpověď je, že jsme ve skutečnosti strašně křehká zvířata. A nechceme si připomenout, jak jsme křehké, jak jsou delikátní rovnováhy uvnitř našich vlastních těl, jak krátký náš pobyt na Zemi a jak snadno to skončí.
(And I think the answer is that we are, in reality, terribly frail animals. And we don't like to be reminded of how frail we are-how delicate the balances are inside our own bodies, how short our stay on Earth, and how easily it is ended.)
Citace z knihy Michaela Crichtona "Sphere" zdůrazňuje inherentní zranitelnost lidských bytostí. To naznačuje, že navzdory našim pokrokům a vnímání síly jsme zásadně křehkými stvořeními. Zmínka o jemných vnitřních zůstatcích v našich tělech slouží jako připomínka naší úmrtnosti a samotné nejistosti života.
Crichton poukazuje na to, že uznání této křehkosti je pro mnohé nepříjemné, protože nás čelí realitě našeho omezeného času a potenciálu náhlé ztráty. Tato reflexe evokuje hlubší uznání prchavé povahy existence a podporuje větší pochopení složitosti života, které často považujeme za samozřejmost.