V citaci z Epictutus zdůrazňuje důležitost jednání v laskavosti a dobrotě, aniž by hledal vnější validaci nebo chválu. Stejně jako slunce vychází a svítí přirozeně bez čekání na uznání, jednotlivci by se měli snažit dělat dobré skutky spontánně a nezištně. Podstata ctnosti spočívá ve vnitřní motivaci k tomu, aby pomohla druhým, než aby tak činila za potlesk nebo uznání.
Tato filozofie obhajuje skutečnou dobrotu, což naznačuje, že tím, že jednáme s úmyslem a láskou, budou lidé přirozeně ocenit a ocenit ostatní. Zpráva posiluje myšlenku, že skutečné zásluhy pocházejí spíše z našich činů a záměrů než vnějších ocenění nebo odpovědí, což podporuje život upřímnosti a altruismu.