Vzhledem k tomu, že slunce nečeká na modlitby a zaklínače, které se vyvolaly, ale okamžitě svítí a je pozdraveno všemi, tak také nečešíte na tlapování rukou a výkřiky chvály, které jsou vyvolány k dobrému, ale buďte dobrovolně a budete milovaní stejně jako slunce.
(As the sun does not wait for prayers and incantations tob e induced to rise, but immediately shines and is saluted by all, so do you also not wait for clappings of hands and shouts of praise tob e induced to do good, but be a doer of good voluntarily and you will be beloved as much as the sun.)
V citaci z Epictutus zdůrazňuje důležitost jednání v laskavosti a dobrotě, aniž by hledal vnější validaci nebo chválu. Stejně jako slunce vychází a svítí přirozeně bez čekání na uznání, jednotlivci by se měli snažit dělat dobré skutky spontánně a nezištně. Podstata ctnosti spočívá ve vnitřní motivaci k tomu, aby pomohla druhým, než aby tak činila za potlesk nebo uznání.
Tato filozofie obhajuje skutečnou dobrotu, což naznačuje, že tím, že jednáme s úmyslem a láskou, budou lidé přirozeně ocenit a ocenit ostatní. Zpráva posiluje myšlenku, že skutečné zásluhy pocházejí spíše z našich činů a záměrů než vnějších ocenění nebo odpovědí, což podporuje život upřímnosti a altruismu.