Protože jsme nedokonalé duše, naše znalosti jsou nedokonalé. Historie učení je dobrodružstvím při překonávání našich chyb. Neexistuje žádný hřích, když se mýlí. Hřích je v naší neochotě prozkoumat naše vlastní přesvědčení a ve věření, že naše úřady se nemohou mýlit.
(Because we are imperfect souls, our knowledge is imperfect. The history of learning is an adventure in overcoming our errors. There is no sin in being wrong. The sin is in our unwillingness to examine our own beliefs, and in believing that our authorities cannot be wrong.)
Neil Postman ve své knize „Konec vzdělávání: Předefinování hodnoty školy“ diskutuje o inherentních nedokonalostech lidského znalostí. Naznačuje, že učení je nepřetržitá cesta, kde se konfrontujeme a poučíme se z našich chyb. Postman uznání, že špatné je přirozenou součástí procesu učení, zdůrazňuje, že není omylem žádná ostuda.
Skutečný problém, podle Postmana, spočívá v naší neochotě zpochybňovat naše přesvědčení a úřady, kterým důvěřujeme. Tvrdí, že kritické zkoumání našeho přesvědčení je nezbytné pro skutečné porozumění a růst, což zdůrazňuje důležitost otevřenosti možnosti nesprávné.