Expozice je způsob myšlení, metoda učení a prostředek projevu. Téměř všechny charakteristiky, které spojujeme se zralým diskurzem, byly zesíleny typografií, která má nejsilnější možnou zkreslení k expozici: sofistikovaná schopnost myslet koncepčně, odpočitaně a postupně; vysoké ocenění rozumu a pořadí; odpor proti rozporu; velká kapacita pro oddělení a objektivitu; a tolerance pro zpožděnou odpověď.
(Exposition is a mode of thought, a method of learning, and a means of expression. Almost all of the characteristics we associate with mature discourse were amplified by typography, which has the strongest possible bias toward exposition: a sophisticated ability to think conceptually, deductively and sequentially; a high valuation of reason and order; an abhorrence of contradiction; a large capacity for detachment and objectivity; and a tolerance for delayed response.)
Expozice slouží jako životně důležitý přístup k myšlení a učení a zvyšuje to, jak vyjadřujeme myšlenky. Užívá se na síle typografie, která podporuje jasný a organizovaný diskurs. Díky tomuto médiu jsou zvýšeny rysy zralého diskursu, jako je koncepční myšlení, logické odpočet a ocenění za pořádek. Typografie podporuje odůvodněný a systematický způsob myšlení, což umožňuje jasnost a objektivitu v komunikaci.
Neil Postman v „Pobavení se k smrti“ zdůrazňuje, jak tyto atributy expozice pomáhají vyhnout se rozporům a podporují promyšlenou reakci, což odráží hodnoty informované společnosti. Tato metoda umožňuje oddělenější perspektivu, klíč k porozumění složitým myšlenkám a zapojení do smysluplného dialogu. Schopnost zpracovat informace s trpělivostí a rozumem je nezbytná na rozdíl od senzačnějších forem komunikace, která dnes převládají.