Vzhledem k naší hojnosti by mělo být důkazní břemeno vždy udržovat, ne dávat. Proč bys nedal? Začátkem začneme s předpokladem, že bychom si měli nechat nebo utratit peníze, které nám Bůh svěří. Dávání by mělo být výchozí volbou. Pokud neexistuje přesvědčivý důvod, proč jej utratit nebo nechat, měli bychom to dát.
(Given our abundance, the burden of proof should always be on keeping, not giving. Why would you not give? We err by beginning with the assumption that we should keep or spend the money God entrusts to us. Giving should be the default choice. Unless there is a compelling reason to spend it or keep it, we should give it.)
Randy Alcorn ve své knize „Peníze, majetek a věčnost“ zdůrazňuje, že s ohledem na naše bohatství a zdroje by mělo být výchozí hodnoty spíše než udržet. Tvrdí, že často nesprávně předpokládáme, že držení nebo utrácení peněz, které máme, je správná volba, i když ve skutečnosti by naším primárním cílem měla být štědrost. Alcorn věří, že pokud neexistuje silné důvody pro udržení nebo využití našich finančních zdrojů, měl by být naším instinktem sdílet a dát ostatním.
Myšlenka zpochybňuje tradiční názory na správu peněz tím, že naznačuje, že by měla být zpochybňována tendence hromadit bohatství. Alcorn předpokládá, že dávání není jen možnost, ale měla by být prvním hlediskem při správě našich financí. Tato perspektiva podporuje posun myšlení od vlastního zájmu, upřednostňuje altruismus a potřeby druhých jako hlavní zásady v našich finančních rozhodnutích.