Když byla veřejnost, která se vydala v nádherné orgii anti-francouzského sentimentu, odsoudila a tleskalo darebákům, pochutnat si na slabinách bankéřů, železnic, diplomatů a policie, nyní byla veřejnost připravena vidět jeho víru obnovenou v základní spolehlivosti bank, železnic, vlády a policie.
(Having wallowed in a delightful orgy of anti-French sentiment, having deplored and applauded the villains themselves, having relished the foibles of bankers, railwaymen, diplomats, and police, the public was now ready to see its faith restored in the basic soundness of banks, railroads, government, and police.)
Veřejnost, poté, co se oddávala období intenzivního anti-francouzského sentimentu a zažila kombinaci emocí vůči různým společenským osobnostem, jako jsou darebáci, bankéři a diplomaté, se ocitla touží po ujištění. Tato fascinace skandály a osobními selháním mezi mocnými entitami nechala publikum cítit se rozčarovaně, ale také dychtivě po návratu ke stabilitě a důvěře.
V důsledku toho byli lidé připraveni obnovit svou důvěru v základní spolehlivost klíčových institucí, jako jsou banky, železnice a vláda. Tento posun od skepticismu k víře zdůrazňuje cyklickou povahu veřejného sentimentu, kde období nepokojů ustupuje dychtivosti pro ujištění a stabilitu znovu.