Byl blízko slz: „Komu vinu?“ Pořád se mě ptal. "Neexistuje žádný Bůh. Mohu se jen obviňovat." Tvář REB se zpřísnila, jako by byla v bolesti. To, jak řekl, je tiše, je hrozné sebepoznání.
(He was near tears, 'Who do I blame?' he kept asking me. 'There is no God.I can only blame myself.' The Reb's face tightened, as if in pain. That, he said, softly, is a terrible self-indictment.)
V citátu se člověk potýká s hlubokým emocionálním nepokojům a hledá někoho, kdo by za své utrpení byl odpovědný. Jeho pocity zoufalství ho vedly k odmítnutí myšlenky vyšší moci a uvedli, že si může svou bolest připisovat pouze sobě. Tento vnitřní konflikt zdůrazňuje váhu osobní odpovědnosti a hledání porozumění v dobách nouze.
Reakce REB odhaluje hluboký smutek této realizace. Uznává, jak tvrdá a škodlivá taková sebeobviňování může být, což naznačuje, že to může vést k velkému zatížení srdce a duši. Tato výměna zdůrazňuje složitost víry, viny a boje za sebepřijetí tváří v tvář životnímkům.