Kdybych měl někdy zemřít, bože, zakazujte, ať to bude můj epitaf: jediný důkaz, který potřebuje
(If I should ever die, God forbid, let this be my epitaph:THE ONLY PROOF HE NEEDE)
Citace odráží myšlenku, že život člověka by měl být měřen spíše jejich činy a příspěvky než konvenčními důkazy o úspěchu nebo dědictvím. Zdá se, že Kurt Vonnegut naznačuje, že smysluplný život není definován pouze vnějším ověřením, ale působivými, skutečnými okamžiky prožívanými během cesty člověka.
Tato perspektiva vyvolává introspekci o tom, na čem skutečně záleží v životě, a vybízí jednotlivce, aby hledali autentičnost před oceněními. V tomto ohledu slouží Vonnegutská slova jako připomínka upřednostňovat vztahy a pozitivní vliv, který má člověk na ostatní, než pronásledovat povrchní úspěchy.