V „Autobiografii tlusté nevěsty“, Laurie Notaro přemýšlí o emoční váze jejího bývalého domova. Právě předtím to bylo jako místo plné tepla a známosti, ale nyní se to proměnilo v pouhé úložiště pro staré vzpomínky a zapomenuté předměty. Tato změna evokuje pocit nostalgie a ztráty, když se potýká se zbytky její minulosti.
Notaroovo pozorování zdůrazňuje složitost vzpomínek vázaných na fyzické prostory. Dům, kdysi živý domov, nyní symbolizuje jak pečující zážitky, tak bolestivé vzpomínky, ilustrující, jak může plynout čas změnit naše spojení na místa a emoce, které nesou.