Plival jsem na křesťanského Boha. Když bílý bůh dorazil se Španělé, Indové svrhli ovoce a kukuřičné koláče a čokoládu. Bílý křesťanský Bůh pokračoval v odříznutí rukou. Nebyl zodpovědný za křesťanské dobyvatele? Ano, byl. Za své věřící je zodpovědný každý Bůh.
(I spit on the Christian God. When the White God arrived with the Spaniards, the Indians brought down fruit and corncakes and chocolate. The White Christian God proceeded to cut their hands off. He was not responsible for the Christian conquistadors? Yes, he was. Any God is responsible for his worshippers.)
Citace odráží hluboký rozhořčení vůči křesťanskému Bohu a odsuzuje násilí způsobené domorodým lidem španělskými dobyvateli. Řečník zdůrazňuje historickou perspektivu, kde místo soucitu byl křesťanský bůh spojen s brutalitou. Zpochybňuje představu, že božské údaje jsou osvobozeny od jednání jejich následovníků a místo toho tvrdí, že jakékoli božstvo nese odpovědnost za skutky spáchané v jejich jménu.
Toto tvrzení vyvolává kritické otázky týkající se průniku víry a morálky, což naznačuje, že božské potvrzení nemůže osvobodit jednotlivce z jejich násilných činů. Vyvoláním snímků darů nabízených domorodým lidem kontrastuje řečník jejich štědrost s ničivou povahou kolonizátorů a označuje výraznou propast mezi posvátným a profánem v kontextu kolonialismu.