Kurt Vonnegut Jr. připomíná zkušenost během projevu v Kongresové knihovně na začátku 70. let. Uprostřed své prezentace ho napadl člen publika a zpochybnil jeho pravomoc vštípit cynismus a pesimismus do americké mládí. Tato neočekávaná konfrontace nechala Vonnegut beze slov a přiměla ho k opuštění jeviště bez uspokojivé odpovědi.
Tento okamžik odráží složitost veřejné postavy a vůdce. Zdůrazňuje povinnosti, které přicházejí s ovlivňováním mladších generací a výzvou řešit jejich obavy o svět. Vonnegutův upřímné uznání jeho neschopnosti odpovědět prokazuje jak zranitelnost, tak váhu veřejného diskurzu o společenských postojích.