Jednou jsem mluvil v knihovně Kongresu v roce 1972. Uprostřed publika se postavil muž, když jsem byl asi v polovině cesty a řekl: „Jaké správné máte, jako vůdce amerických mladých lidí, aby tito lidé tak byli tak cyničtí a pesimističtí?“ Neměl jsem žádnou dobrou odpověď , tak jsem opustil jeviště.Talk o profilech v odvaze!
(I spoke one time at the Library of Congress, in 1972, or so. A man stood up in the middle of the audience, when I was about halfway through, and he said, "What right have you, as leader of America's young people, to make those people so cynical and pessimistic?"I had no good answer, so I left the stage.Talk about profiles in courage!)
Kurt Vonnegut Jr. připomíná zkušenost během projevu v Kongresové knihovně na začátku 70. let. Uprostřed své prezentace ho napadl člen publika a zpochybnil jeho pravomoc vštípit cynismus a pesimismus do americké mládí. Tato neočekávaná konfrontace nechala Vonnegut beze slov a přiměla ho k opuštění jeviště bez uspokojivé odpovědi.
Tento okamžik odráží složitost veřejné postavy a vůdce. Zdůrazňuje povinnosti, které přicházejí s ovlivňováním mladších generací a výzvou řešit jejich obavy o svět. Vonnegutův upřímné uznání jeho neschopnosti odpovědět prokazuje jak zranitelnost, tak váhu veřejného diskurzu o společenských postojích.