V dřívějším věku by mohlo být možné uvěřit, že dobrota by zvítězila nad hrdostí, ale už ne. Hrdá by mohla být hrdá na beztrestnost, protože v jeho hrdosti nebyl nikdo, kdo by ho protirečil a protože narcismus již nebyl považován za zlozvyky. To bylo to, o čem byl celý kult celebrit, pomyslela si; A my jsme tyto lidi fêrefikovali a nakrmili jejich marnost.
(In an earlier age, it might have been possible to believe that goodness would prevail over pride, but not anymore. The proud could be proud with impunity, because there was nobody to contradict him in his pride and because narcissism was no longer considered a vice. That was what the whole cult of celebrity was about, she thought; and we fêted these people and fed their vanity.)
V minulosti bylo snazší přijmout, že ctnost by mohla zvítězit nad arogancí, ale tato víra výrazně ubývala. V dnešní době mohou jednotlivci otevřeně vyjádřit svou hrdost bez strachu z kritiky nebo opozice. Nedostatek odpovědnosti znamená, že narcistické chování se spíše normalizovalo než zamračilo se.
Tento posun ve společenských hodnotách je zdůrazněn rostoucí posedlostí kulturou celebrit, kterou poznamenává, že podporuje a slaví marnost. Oslavováním veřejných osobností lidé neúmyslně vychovávají kulturu, která upřednostňuje sebevědomí a egotismus před skutečnou dobrotou.