V každém případě si prostě nedokážu představit, že jsem přikládal tolik důležitosti jakémukoli jídlu nebo léčbě, že bych při zmínce o utrpení zvířat rozrůstal rozzlobený nebo hořký. Prase pro mě se bude vždy zdát důležitější než vepřová kůra. Zde je riziko matoucího realismu s cynismem, morálním stoicismem s morální lenochostí, nechat se stát unavenými a línými a sebevědomými-to, co se nazývalo „chutný“ člověk.
(In any case I just cannot imagine attaching so much importance to any food or treat that I would grow irate or bitter at the mention of the suffering of animals. A pig to me will always seem more important than a pork rind. There is the risk here of confusing realism with cynicism, moral stoicism with moral sloth, of letting oneself become jaded and lazy and self-satisfied--what used to be called an 'appetitive' person.)
V knize Matthew Scullyho „Dominion“ přemýšlí o morálních důsledcích toho, jak společnost zachází se zvířaty ve vztahu k jídlu. Vyjadřuje silný sentiment, že hodnota živých tvorů by měla mít přednost před jejich používáním jako pouhé potraviny. Scullyová zdůrazňuje, že hodnota člověka na život by se neměla zmenšovat tváří v tvář kulinářským tradicím, což naznačuje, že člověk by měl cítit spíše empatii pro zvířata než shovívavost.
Scullyho varuje před nebezpečím, že se zkreslují utrpení zvířat, a tvrdí, že upřednostňování potěšení z jídla na úkor soucitu vede k morální spokojenosti. Domnívá se, že je důležité rozpoznat vlastní hodnotu zvířat a nesnížit je na komodity, obhajovat etický přístup k tomu, jak se vztahujeme k jídlu a životy zapojené do jeho produkce.