Potěšilo jí to dělat věci pro něj za jeho život, a teď bylo potěšením dělat věci pro jeho paměť. Ale vzpomínka na otce šla jen tak daleko.
(It had given her pleasure to do things for him in his lifetime, and now it was a pleasure to do things for his memory. But the memory of a father went only so far.)
Protagonista najde radost z provádění aktů laskavosti pro někoho, o koho se během jeho života staral, a nadále ctí jeho paměť skrze své činy. Náklonnost, kterou pro něj měla, poskytuje pohodlí a motivaci a ilustruje, jak vzpomínky mohou inspirovat smysluplná gesta i poté, co člověk zemřel.
Realizace však svítá, že pohodlí získané ze vzpomínek má své limity. Zatímco ctí dědictví jejího otce, přináší její spokojenost, uznává, že vzpomínky samy o sobě ji nemohou plně udržet. To odráží hlubší pochopení přechodné povahy vztahů a důležitosti vyvážení vzpomínání s pronásledováním jejího vlastního života a štěstí.