Dělá to mé srdce tak těžké. Mladí muži by nemuseli zemřít a jejich rodiče by neměli procházet zbytek svého života, aby se všechno zdálo správné tím, že řekl: „Alespoň můj chlapec byl statečný.“ Nebo: „Jsme hrdí, že udělal svůj kousek.
(It makes my heart so heavy. Young men shouldn't have to die, and their parents shouldn't have to go through the rest of their lives making everything seem right by saying, 'At least my boy was brave.' Or, 'We're proud he did his bit.)
V románu Jacqueline Winspear „Die, ale jednou“, autor přemýšlí o těžkém emocionálním mýtném mladých životů ztracených ve válce. Bolest, kterou zažili rodiče, jejichž synové zemřeli boje, je hluboká, protože se potýkají s zármutkem a potřebou najít význam při jejich ztrátě. Představa, že jejich syn byl „statečný“, nabízí jen malou útěchu tváří v tvář jejich ohromujícímu zármutku.
Rodiče jsou ponecháni, aby navigovali komplexní kombinaci hrdosti a zármutku a pokoušeli se vyrovnat oběť jejich dítěte. Tento sentiment zdůrazňuje tvrdou válečnou realitu a zdůrazňuje, že to trpí pouze vojáci, ale rodiny, které v důsledku tragédie snášejí celoživotní důsledky.