Byl to jeden z jediných časů v mé učitelské kariéře, že jsem se rozzlobil a ukázal to ve třídě. Byl jsem mladý a nezkušený a myslel jsem, že určité standardy jsou respektovány a pochopeny.
(It was one of the only times in my teaching career that I got angry and showed it in class. I was young and inexperienced, and I thought certain standards were respected and understood.)
Ve své paměti „Čtení Lolita v Teheránu“, Azar Nafisi přemýšlí o klíčovém okamžiku ve své učitelské kariéře, když dovolila své frustrace, aby se objevila ve třídě. Jako mladý vychovatelka Nafisi věřila, že její studenti sdíleli vzájemné porozumění standardům očekávaným v jejich vzdělávacím prostředí. Tento incident pro ni znamenal významný posun, když se potýkala se svou rolí a dynamikou její třídy.
Její zkušenost podtrhuje výzvy, kterým čelí učitelé, zejména ty, kteří jsou noví a stále rozvíjejí své dovednosti v oblasti správy ve třídě. Nafisiův hněv odhalil její vášeň pro literaturu a vzdělávání a zdůraznil důležitost stanovení jasných očekávání v rozmanitém prostředí ve třídě. Tento okamžik sloužil jako zkušenost s učením pro její i její studenty, když navigovali složitost komunikace a vzájemného respektu.