Naguib Mahfouzova práce „Satan Is kázání“ zkoumá koncept šlechty jako život s integritou a účelem, postrádá jakékoli očekávání odměny nebo uznání. Citace „šlechta je žít tak, jak bychom měli bez naděje“, zapouzdřuje tuto myšlenku a naznačuje, že skutečná šlechta pochází spíše z dodržování principů než snahy o osobní zisk. Vyzývá čtenáře, aby zvážili podstatu ctnosti a motivaci jejich jednání.
V této souvislosti Mahfouz podporuje hluboký reflexi povahy naděje a jejím vztahu k morálnímu životu. Tím, že obhajuje život vedený povinností a etickými standardy, představuje vizi šlechty, která přesahuje často transakční povahu lidských vztahů. Zpráva rezonuje jako výzva k upřednostňování pravosti a odhodlání na hodnoty nad prchavou povahou naděje pro externí ověření.