Kamal byl zoufalý a naštvaný, nejen při urážce na počest učitelů, ale především kvůli samotnému učení, protože to, co považoval za skutečné učení. Nemyslel dobře na povolání, která otřásla zemí. Často zjistil, že spisovatelé, kteří ho inspirovali, na ně aplikovali hanlivé epithety, odkazovali například na jejich padělanou vznešenost a pomíjivou slávu. Když založil svůj názor na to, co řekli, věřil, že jediná opravdová velikost leží v životě učení a pravdy. Všechny projevy majestátu a okázalosti se pro něj zdály falešné a triviální.
(Kamal was distressed and angry, not merely at the insult to the honor of teachers but first and foremost for the sake of learning itself, for what he felt was true learning. He did not think well of occupations that shook the earth. He had often found that the writers who inspired him applied derogatory epithets to them, referring, for example, to their counterfeit grandeur and ephemeral glory. Basing his opinion on what they had said, he believed that the only true greatness lay in the life of learning and truth. Thus all manifestations of majesty and pomp seemed spurious and trivial to him.)
Kamal zažil hluboký pocit úzkosti a hněvu, nejen kvůli neúctě k učitelům, ale především kvůli jeho vášni pro skutečné učení. Ocenil skutečné znalosti a cítil, že povolání spojená se slávou a vznešeností byla často zavádějící a postrádala hloubku. Tato víra vycházela z spisů těch, které obdivoval, kteří kritizovali povrchní úspěch a zdůraznili prázdnotu takových cest.
KAMAL, skutečná velikost byla nalezena ve snaze o učení a hledání pravdy. Odmítl vnější projevy moci a bohatství jako triviální a podvodný a považoval je za padělání, které snižovaly skutečnou podstatu úspěchu. Jeho perspektiva byla formována přesvědčením, že skutečná čest spočívá spíše v intelektuálních pronásledováních než v prchavých světských oceněních.